Můj příběh

.

Zamlada jsem byl sportovec, hrál závodně tenis, ale jak to tak bývá, sport pomaličku, ale jistě (pokud správně nedoplňujete mg a další jiné látky) vysiluje tělo a když se k tomu přidal neustálý stres ze zápasů, objevila se u mě první nemoc - tetanie. S tenisem jsem skončil, nastoupil jsem do práce, kde celý svůj dosavadní život dělám v třísměnném provozu. Život pokračoval dál a já tak nějak přestal dbát na svoje tělo, až nastal zlom – ve 33 letech se nám s přítelkyní narodila dvojčata..  Nebyl jsem připraven na neustálý shon s minimem spánku, na neustálé fyzické i psychické vypětí a tak se tetanie zhoršovala a začaly se objevovat první úzkosti. Začal jsem docházet na neurologii, začal užívat antidepresiva, které jsem nesnášel, bylo mi čím dál hůř a v tuto chvíli jsem pocítil první bolesti hlavy. Dlouhou dobu se objevovaly pouze sporadicky, párkrát za měsíc, tak jsem tomu dlouhou dobu nepřikládal žádnou pozornost. Asi v 38 letech se ale bolesti stupňovaly tak, až mi neuroložka začala předepisovat na bolest triptany, které jsem bohužel časem začal užívat častěji. A migrénu jsem měl už každý druhý den. Ve 45 letech jsem začal navštěvovat centrum bolesti hlavy v Ostravě, kde jsem přešel na biologickou léčbu a začal si aplikovat injekce AIMOVIG. První výsledky byly slibné, migrény sice byly stejně časté, ale byly hlavně slabší, takže se daly zahnat i jinými běžnými prášky na bolest. Po roce ale zase přišel zlom, rozešla se se mnou přítelkyně, děti se rozdělily na střídavou péči..  najednou můj život zase vybočil ze starých kolejí (migréna totiž nemá ráda změnu), navíc jsem potkal novou přítelkyni, kde přišlo další silné emoční vypětí (i to krásné je pro tělo zátěž..), navíc jsem se chtěl líbit, začal jsem hodně cvičit (další zátěž pro tělo..), takže migréna se projevila takovým způsobem, že jsem ji měl 53 dnů v kuse. Objevily se takové šílené úzkosti s třesem, že jsem se úplně zhroutil a byl přes půl roku na nemocenské a bylo to peklo.. dokonce jsem začal uvažovat o konci života. Naštěstí to má nová skvělá přítelkyně se mnou nevzdala a snažila se mi jakkoliv pomoct.. a tady nastal zlom, kdy jsem si uvědomil, že za mě nikdo nic nevyřeší, že mám jen dvě cesty (takhle jsem žít nechtěl), bud život vzdát, nebo se přestat litovat a začít bojovat a pokusit se z toho dostat!

A to je to, o co se s vámi chci podělit. Je rok poté, začal jsem chodit do práce, migrény mám jen tak 4krát měsíčně a to slabé, triptany neberu vůbec, jen občas ataralgin. Úzkosti mizí a já konečně vím, že jsem na dobré cestě a vše co mi pomohlo, chci předat vám a budu strašně rád, když vám něco pomůže, protože žít s migrénou a úzkostmi není vůbec lehké..